Co zvolíme? Na tuto otázku odpověděla již Babišova a následně i Fialova vláda. Obě mluvily o tom, jak jsme na tom špatně, o inflaci a utahování opasků, o budoucích důchodech, z nichž většina z jejich příjemců nebude schopná ani vyžít, o růstech nákladů na bydlení a potraviny.

Otázkou však je, zda obyčejný občan republiky sdílí s nimi tuto téměř žebráckou vizi, která nadto připouští, že v budoucnosti to může být ještě horší. Jsme přesvědčeni, že naši spoluobčané by v takovéto situaci dali ve své většině přednost té druhé variantě. Problém však tkví v tom, jak přinutit současnou vládu k tomu, aby konečně diplomatickou cestou vyzvala Německo k jednání o reparacích, které nám má zaplatit.

O kolik korun vlastně jde? Ministerstvo zahraničních věcí, případně ve spolupráci s Ministerstvem financí, mělo již dávno kvalifikovaně určit výši reparací, které budeme na SRN vymáhat. Zatím to neudělalo. Zhruba můžeme říci, že se jednalo původně o 360 miliard předválečných korun. V současnosti jde asi o 6–8 bilionů korun. K dlužné částce se podle našeho názoru musí připočítat i každoroční úrok, takže dluh SRN dále vzroste.

To vše současná vláda ČR zřejmě ví. Přesto podle jejích kroků můžeme soudit, že si vybrala, bez nás a proti zájmům republiky a jejího lidu, alternativu první. Je–li lid skutečně zdrojem veškeré moci ve státě, jak zakotvuje naše ústava, pak vláda měla vzít v úvahu i alternativu druhou – tedy reparace. Nestalo se tak. To svědčí o pohrdání hlasy voličů, kteří strany vládní koalice volili.Jistě vláda ví, že lid vládu může vyměnit, kdežto vláda lid nikoliv. Pokud vláda nezačne diplomatická jednání s Německem o reparacích, vystavuje se silnému riziku ztráty důvěry lidu.

Proč vláda nežádá reparace na Německu, když ví dobře, že by došlo k plnému oddlužení našeho státu a nadto bychom mohli stovky miliard korun investovat do ekonomiky a další stamiliardy do oblasti sociální?

Němci nedávno dali najevo, že své zločiny, sami je nazvali genocidou, chtějí odčinit. Šli daleko, až do Afriky, do Namibie, která byla jejich kolonii. Vrátili se i v času o více než 100 let. Rozhodli se dát 1,1 miliardy euro do investičních akcí v této zemi, v níž zavraždili kolem 80 tisíc domorodců.

Proč Němci chtějí odčinit své genocidní zločiny v Africe, k nimž došlo zhruba před 120 lety, když odmítají zaplatit reparace nám, Řekům, Polákům, za škody, které nám způsobili svou agresí v době druhé světové válce. Jejich krutovláda u nás si vyžádala, včetně těch, kteří padli v bojích proti Německu na nejrůznějších evropských frontách, na 360 tisíc obětí, v Řecku pak asi 750 tisíc a v Polsku přes 6 milionů. Všichni si dobře pamatujeme na fotografie Němci zničené Varšavy.

Němci, pokud chtějí, aby jejich jméno nebylo spojováno jen s masovými vraždami na různých místech Evropy, s obrovskými materiálními škodami, které okupovaným národům způsobili, by měli svou africkou cestu doplnit i tou evropskou. Je jen otázkou času, kdy za vše, co způsobili, budou donuceni zaplatit. Jeden z principů mezinárodního práva zakotvuje: Agresor je povinen zaplatit škody své oběti, které jí způsobil svou agresí. Tento princip mezinárodního práva nemůže Německo změnit, a to ani ve spolupráci s kolaborantskými vládami. Všechny pokusy typu Česko–německé deklarace nemohou nijak předmětný princip mezinárodního práva modifikovat. Všichni ví, že jsme byli oběťmi německé agrese. Nebylo to naopak, přestože někteří „vědci“ a kolaboranti se snaží dějiny přepisovat. Pravda zvítězí, jen to dá, jak říkal Honza Masaryk, velkou fušku.